Přemysl Vaculík

Upřímná zpověď šéfredaktora

Ještě v roce 2010 jsem měl idealistickou představu o práci redaktorů internetových magazínů a webů. Hltal jsem každé jejich slovo a idealizoval jsem si jejich práci. Pak jsem dostal nabídku, abych se podílel na tvorbě jednoho blogu a po třech měsících jsem již držel otěže Dotekomanie.cz.

Upřímná zpověď šéfredaktora

Zdroj: Lars Leetaru

Po dvou letech došlo k rozmachu, osamostatnili jsme se. Rozhodně nešlo jen o vytvoření samostatného webu, ale spustili jsme také mobilní aplikaci s možností předplacení – za ní tehdy stálo vývojářské studio Brightify. Dnes již máme vlastní aplikaci (tvůrcem je Michal Mroček), doplňky pro webové prohlížeče a to není vše. Spolupracujeme s mnohými projekty, firmami a snažíme se dělat i něco navíc.

Dotekomanie nejsem jen já, ale kolektiv mladých lidí (zejména studentů), kteří se takto realizují. Dělají něco navíc a zároveň si trochu budují kariéru. Získávají příležitosti a rozvíjí se. Jejich tvorba je velmi časově nákladná a rozhodně napsání jednoho článku nebo recenze nezabere jen pár minut.

Koníček, který vyžaduje čas

Rád bych přiblížil práci u nás v redakci. Rozhodně si redaktor nesedne a během pár minut nenapíše článek. Než vůbec ťukne do klávesnice, tak se musíme probírat mnohými zdroji. Během dne tak probereme někdy i stovky zdrojů – některé se opakují, jiné nemají hodnotu, nemají pevné základy a podobně.

Nakonec vybereme to, co by mohlo zajímat čtenáře a je to dostatečně podloženo, i třeba spekulace. Vše je tedy velmi časově náročné. Samozřejmě je nutné k tomu všemu připočítat i fakt, že zdroje jsou v angličtině, tudíž překládání a porozumění textu je na denním pořádku. Až je vše připraveno, pouští se redaktor do psaní. Následně se snaží ještě ověřit informace, udělat korekturu (ano, vím, ne vždy se nám vše daří) a záhy to může projít vnitřním procesem až k publikování.

A to se týká jen běžného článku nebo zajímavosti. Pak jsou zde případy, kdy pracujeme na jednom tématu i několik dní, abychom měli vše podloženo.

Občas necháme téma zestárnout, jelikož není vhodná doba na publikování. To vše je za každým vydaným článkem na našem webu.

Zmařená práce

Velmi dobře si pamatuji, že jako obyčejný bloger na Mobilmanii jsem viděl, že někde vyšel velmi podobný článek, co jsem právě napsal, ale se zpožděním. Dokonce i jeho text mi připadal velmi známý. Někdy jsem nabyl přesvědčení, že mi vykradli text.

Samozřejmě jsem se ozval a vykřikl jsem v podobě komentáře pod jejich článkem ať mě nekopírují. Záhy jsem to schytal ze všech stran – od jejich redakce, od čtenářů a fanoušků. Pak mi bylo doporučeno, že bych si měl hledět svého a že nemám osočovat jiné.

Udělal jsem tehdy velkou chybu, a ne jen jedenkrát. Neměl jsem důkazy, takže mé stížnosti byly zbytečné a nikoho jsem nemohl přesvědčit o mé pravdě. Později to již nikoho nezajímalo a ostatní redakce dále pokračovaly ve své praxi. Zde bych možná neměl použít termín redakce, ale spíše někteří redaktoři, ne všichni jsou špatní.

Proč zmařená?

Zde jde hlavně o Google a podobné vyhledávače. Jakmile vydá téma větší web, vyhledávač jej mnohdy bere jako důležitější, i případě pozdějšího zveřejnění. Z toho důvodu jsou menší weby v pozadí a vyhledávače dávají přednost větším.

Pravidla

Abych se vyvaroval podobného chování u nás, nastolil jsem pravidla, o kterých si je vědom každý člen. Jakékoliv kopírování je zakázáno. Pokud se tak stane, bezprostředně je ukončena spolupráce a redaktor končí.

Pokud chce těžit z jakéhokoliv webu nebo zdroje, musí jej uvést do zdrojů nebo článku. Nechat výhradní zásluhy webu nebo subjektu, za poskytnutí informací. To platí i na čerpání z příspěvků na sociálních sítí nebo že jsme dostali upozornění do chatu.

Naštěstí jsem nic takového nemusel řešit a pevně věřím, že čest našich redaktorů je neposkvrněna.

Navíc nám nevadí, když nás někdo ocituje, nebo nás použije jako zdroj, pokud nám nechá zásluhy. Jedná se o normální a správnou praktiku.

Kopírování, vykrádání, zneužívání a vytěžování

Dotekomanie existuje už šest let. Za tu dobu jsme měli mnohá podezření a věděli jsme, že jsme na českém internetu jako zdroj pro mnohé pisálky, kteří se pak chlubí cizí prací a získávají za to odměny, případně plat.

Nemusí procházet zdroje, jednoduše zajdou k nám na web, přečtou si, co je zajímavé a pak použijí náš zdroj. Zároveň již mají vědomosti z našeho textu. Ano, mohou pak psát z původního zdroje, ale my jsme jim výrazně zjednodušili práci. Případně se nepodívají ani do původního zdroje. Nebo tomu věnují minimum času, když jsme to už napsali my a vše si prověřili.

Proto jsme museli vytvořit něco, podle čeho bychom měli jednoznačný důkaz, že došlo k vykrádání našeho webu, článku, nebo nás prostě zneužili pro zjednodušení své práce, a přitom nenechali jakoukoliv zásluhu.

Jednoduchý způsob

Zprvu jsme zkoušeli označovat obrázky nějakou malou nenápadnou značkou. Třeba jsme umazali nějaký pixel, nebo naopak přidali. Jednalo se o velmi náročnou práci, která nenesla výsledky. Museli bychom to dělat u každého obrázku, pak bychom to museli hledat u konkurenčních webů. Raději jsme toho nechali, neměli jsme na to čas. Navíc dnešní politika používání obrázků by nevedla k jednoznačnosti důkazů.

Náhodný způsob

V našich článcích můžete vidět widgety odkazující na aplikace do obchodů. Odkazy obsahují dodatečný kód tvořený get parametry, které pak mohou vývojáři sledovat. Jinak řečeno, vývojářům jsme takto posílali informaci o tom, odkud daný uživatel získal odkaz na jejich aplikaci.

Jelikož jsme toto řešili přímo s webem, kde se našly tyto naše značky a v podstatě je celá věc uzavřená, nemohu uvést, o který subjekt šlo. Po upozornění na dva takové případy došlo k odmazání dalších, jelikož si je už mohli najít. Přikládám jen ukázku, kde byl nalezen náš kód pro vývojáře, ale my jsme nebyli uvedeni jako zdroj informace. Jednoduše došlo k vytěžení našeho článku a použili vše. Bohužel zásluhy nám nebyly přiznány a jejich web si jen upevnil postavení.

Screenshot_3

Nyní vám může být divné, že mohu poskytnout takový důkaz, ale naštěstí je internet mocný nástroj a existují weby jako například http://web.archive.org/.

Na obrázku můžete vidět náhled zdrojového kódu na jednom webu, kde je v odkazu na aplikaci jednoznačně uveden náš web. Tento složitý odkaz byl získán jednoznačně u nás. V tuto chvíli je původní důkaz již smazán, ale to nás upevnilo v přesvědčení, že musíme najít jinou metodu, která nám dá lepší představu o tom, jak moc je zneužívána naše práce.

Složitější způsob

Hledal jsem možnost, jak jednoduše označit náš obsah tak, abych měl stoprocentní jistotu, že k nám zavítal redaktor z jiné redakce, použil naši práci a pak si napsal článek z již zpracovaného tématu (nemusel překládat, nemusel hledat téma, nemusel ověřovat a podobně).

V tomto případě jsem využil náš systém a jednu menší úpravu, která se týká našeho způsobu zdrojování. Pod každým článkem, pokud se nejedná o náš autorský článek nebo tiskovou zprávu, najdete zdroj s odkazy, odkud jsme čerpali.

Screenshot_4

Se samotným odkazem jsem si pohrál, respektive s jeho generováním. Na konci každého odkazu se nachází falešná HTML kotva. Abych to upřesnil, nikdy se nepoužívá v takovém tvaru a rozhodně se neukončuje lomítkem. Zpravidla se na webech používá pro navigaci na stránce. V normálním případě byste byli automaticky přesměrování na část stránky, která je obsažena v kotvě hned za hashtagem.

První jsme používali jen nějaká hesla nebo výrazy, později jsme přešli na kódové značení.

Screenshot_5

Na obrázku již vidíte kódové značení. V tomto ukázkovém případě je zde vidět sekvence c4ca4. Nejde jen tak o obyčejnou nebo náhodnou sekvenci. Kód je generovaný za pomocí funkce MD5 (PHP) a pak je ořezán na přijatelnou míru. Vychází z dat o autorovi konkrétního článku.

Screenshot_6

Zde musíte uznat, že se jedná o jednoznačný značkovací systém. Takovýto specifický odkaz, který je vytvořen, lze najít jen u nás na webu, nebo na cizím obsahu, který vycházel z naší práce.

Je schválně zakončen lomítkem, aby se tvářil po rozkliknutí a vložení do cizího obsahu jako normální url adresa – ty bývají v dnešní době většinou zakončeny právě lomítkem. Tudíž redaktor neznalý HTML specifikací ho jednoduše okopíruje a ničeho si nevšimne.

Celkem jsme se divili

Ačkoliv byl tento systém vytvořen jen kvůli jednomu většímu webu, u kterého jsme měli podezření na vykrádání nebo vytěžování naší práce, tak se do pasti chytilo několik další redaktorů z různých redakcí. A zde jsme byli nemile překvapeni, že i velké weby, daleko větší než my, nás jednoduše zneužívaly k zjednodušení práce.

Než se dostanu k uvedení webů, kterých se to týká, tak je zapotřebí uvést na pravou míru, že jsme se snažili vždy v tomto systému upozornit konkrétní redakci na páchané nekalosti. Mnohdy jsme neuvedli, jak jsme došli k přesvědčení, že konkrétní článek byl zkopírován (případně zdrojem byl náš článek), ale dotyčný šéfredaktor byl jasně obeznámen, co se děje v jejich redakci. I po upozornění nedošlo k nápravě v některých případech a vesele se pokračuje v započaté praxi.

Bez obalu

Nemohli jsme sledovat dění na konkurenčních webech nepřetržitě. Náš systém je sice originální, ale vyžadovalo by to kontrolování každého cizího článku. Takže pochopíte, že jsme průzkum dělali nahodile a v momentech, kdy jsme měli podezření, že konkrétní článek na jiném webu vychází z našeho.

První se zaměřím na weby, které doposud neučinily nápravu. Tím myslím, že vedení neinformovalo své redaktory, že čerpání z našeho webu bez uvedení zdroje je nepřípustné nebo minimálně nemorální. Případně se nijak nevyjádřilo vedení k našemu nařčení a vše bylo zameteno pod pokličku.

Mobilenet

Při našem sledování jsme narazili na tento velmi populární web, který jsem i já považoval za seriózní. Bohužel ani když jsem několikrát upozornil vedení, že dochází ke kopírování nebo vytěžování našeho obsahu, nic se nezměnilo – asi ani nejsou dodržována interní pravidla v této otázce, pokud nějaká jsou.

První důkaz

Screenshot_7

Zde jsme použili ještě starší značku v podobě #file-manager-Marshmallow/. Náš článek vyšel 13. 10. 2015, jejich až 15. 10. 2015.

Druhý důkaz

Náš článek vyšel 14. 6. 2016, u nich v ten samý den, avšak s naší značkou ve zdroji: #c4ca4/.

Screenshot_8

Do této chvíle jsme nedostali jakékoliv finální stanovisko z redakce Mobilenet, byť byli několikrát upozorněni na vytěžování našeho webu bez zásluh.

SvetAndroida

Zde musím být velmi opatrný a nenechat se ovlivnit dřívějšími spory. Jen uvedu, že jsme náš systém navrhli právě s ohledem na dřívější problémy. Proto uvedu jen důkazy. Navíc bylo vedení upozorňováno několikrát.

První důkaz

Screenshot_9

Náš článek vyšel 25. 7. 2014, u nich byl publikován 27. 7. 2014, avšak s naší značkou ve zdroji: #facebook-earnings/ (ještě stará značka).

Druhý důkaz

Screenshot_10

Náš článek vyšel 10. 8. 2016, u nich v ten samý den, avšak s naší značkou ve zdroji: #838e8/.

Třetí důkaz (přidáno den po zveřejnění tohoto článku)

Screenshot_13

Náš článek vyšel 9. 8. 2016, u nich o den později, avšak s naší značkou ve zdroji: #ddeeb/.

Čtvrtý důkaz (přidáno den po zveřejnění tohoto článku)

Screenshot_12

Náš článek vyšel 11. 8. 2016, u nich až 12. 8., avšak s naší značkou ve zdroji: #838e8/.

 

Další weby

Bohužel se do našeho systému chytilo několik dalších webů. U nich jsem udělal výjimku, zejména s ohledem na bezproblémovou dřívější spolupráci. Věřil jsem a stále věřím, že se jednalo jen o ojedinělé případy. Jejich vedení se zachovalo důstojně a vše jsme vyřešili. Následně jsme nezaznamenali jakoukoliv podobnou činnost.

Samozřejmě je zde stále možnost, že když už ví o našem systému, tak se mu mohou vyhnout. Ale zůstávám optimistou a idealistou – věřím, že učinili všechny potřebné kroky.

Co s tím?

Tady přichází ta smutná zpráva. Nic s tím nezmohu. Psát jim do komentářů, ať nekopírují, je zbytečné. Nepomohlo to v minulosti, nepomůže to ani nyní. Navíc by se to obrátilo proti nám, zejména z pohledu čtenářů.

Samozřejmě jsem zvážil i právní kroky. Mohlo by se to brát jako nekalá obchodní soutěž nebo porušení autorských práv.

V první případě by takový proces vyžadoval neuvěřitelné nákladný soudní spor, na který nemáme peníze ani čas. Jsme prostě malá redakce. V druhém případě bychom získali jen pár set korun za každý prokázaný článek, což by se nevyplatilo – opět náklady na peníze a čas.

Ve výsledku nemáme jakoukoliv možnost, jak se bránit. Nebo docílit aspoň části uznání za naši práci. Oni nic nepřiznají, byť jsme je informovali. Jsme pro ně bezvýznamní z určitého pohledu.

Co dál

Můžeme jen dál pracovat na našem webu a přinášet čtenářům obsah, který je psán s nadšením a odhodláním. Nyní, když jsem vše uvedl na pravou míru a dotyčné weby znají náš systém, je vše uzavřeno. Další sledování nemá cenu.

Samozřejmě je zde ještě jedna otázka. Pokud tak činí u nás, nečiní tak i jinde? Netěží na práci jiných, aby si zjednodušili život (práci)?

Je mi celkem líto, že nemohu hlavně mým redaktorům poskytnout za jejich práci větší uznání, zejména v případech, kdy jejich práce a úsilí zjednodušuje bez uznání práci jiných.

Poskytl jsem důkazy, které jsme získali. Vše mohu doložit a podložit. Účelem tohoto textu není poškození jakéhokoliv webu, redakce nebo kohokoliv jiného. Pouze poskytuje pohled do zákulisí malé redakce, která se snaží protlačit na našem trhu. Nastiňuje současný stav, s kterým se bude muset vypořádat každá začínající redakce nebo žurnalista.

Stále pevně věřím, že morálka u redaktorů (z)vítězí a i pisálkové mají dostatečně silného ducha, aby nevytěžovali informace od jiných bez uznání.

Několik slov závěrem

Pokud jste dočetli celý text až sem, a i přesto pociťujete negativní pocity mým směrem, rád bych uvedl, že našemu webu Dotekomanie nijak nevadí, pokud z něj ostatní čerpají informace. Naopak, jsem za to rád. Je to vlastně smysl a účel naší činnosti a jde o přirozený proces. Přece i my někde musíme čerpat informace, na základě kterých následně sepisujeme vlastní články. Avšak snažíme se korektně citovat, a tím docenit původního autora či redakci.

Co mě právě činí méně šťastným je, když původní autor není citován a článek je přisvojen někým jiným. V takový moment se de facto jedná o plagiát, což je literární obci velký prohřešek. Avšak dnešní doba je jiná, čtenář je hladový po přísunu aktuálních informací, není schopen rozlišit od řádně citovaného a necitovaného textu. Sleduje informační hodnotu.

Výše popisované spadá do morální roviny, autorské cti, na kterou jsem se snažil v průběhu celého článku poukázat.

nahoru