Přemysl Vaculík

Zákulisí tiskových konferencí

Nikdy jsem extra nepřemýšlel, co je na pozadí jakéhokoliv článku, co jsem četl na internetu nebo v novinách. Až v posledních šesti letech jsem se naučil a vypozoroval nejrůznější praktiky, co se týkají zejména tiskových konferencí, zejména pak takových, kde dochází na představování nových produktů.

journalist

Pokud se budeme bavit o veletrzích, kde se nachází mnoho výrobců a firem, tak se jedná o poměrně běžnou věc, že jsou redaktoři vysláni. V podstatě za jeden finanční obnos spojený s náklady na dopravu, ubytování atd. dostane redakce mnoho informací, zpráv a materiálů, aby vznikaly články jak na běžícím pásu. Jde tedy o rentabilní činnost. Samozřejmě je otázkou, kde se takový veletrh koná.

Pokud je například v USA, tak nelze vyslat mnoho redaktorů. Mnohdy vše musí zvládnout jeden člověk, který navíc musí létat od jednoho stánku ke druhému, aby mohl vzniknout obsah pro redakci. Z větší části se i tak jedná o velkou investici ze strany redakce, která se může i nemusí vrátit.

Stinnou stránkou jsou ale konference, které se týkají úzkého portfólia jedné společnosti. Případně dojde na uvedení pouze jednoho produktu. Mnohdy čtenáři, a vlastně ani já v minulosti, nevěděli, co je vše za oponou také konference.

Pokud se odehrává v domovině redaktora, není co řešit. Náklady jsou takřka minimální. Něco jiného je, pokud se musí vycestovat do zahraničí.

Scénář číslo 1

Pokusím se být trochu idealistický v tomto případě. Zároveň ale neříkám, že se takto neděje. Redakce zajistí dopravu, ubytování, zaplacení pracovního času a samozřejmě pokryje veškeré další náklady na jednoho nebo více redaktorů, kteří odcestují na tiskovou konferenci kvůli představení jednoho hlavního produktu.

Pokud se musí cestovat na jiný kontinent, což není neobvyklé, vyjde investice na desetitisíce. To je v současnosti dost vysoká částka pro jakoukoli redakci, i tu největší v ČR. Z toho jasně plyne, že je zapotřebí zajistit finanční návratnost, nebo minimálně vyzískat z takové investice marketingovou příležitost – něco jako reklamu pro redakci, že u toho byli první, že mají jako první video o novince a podobně.

Druhý případ se nedá opakovat tak často, ostatně se to dá považovat za riskantní způsob. První možnost týkající se finanční návratnosti jde pomalinku stranou, respektive se nestává tak dobře rentabilní jako jindy. S rostoucí mírou blokování reklamy klesají zisky z publikovaných článků. To se někteří snaží kompenzovat množstvím vydaných článků.

Ve výsledku se tak můžete setkat i s deseti články na jedno téma z tiskové konference.

Scénář číslo 2

Dal by se považovat jako ideální a pro mnohé natolik lákavý, že si neuvědomí dopad. Zde jde o sponzorování nákladů spojených s dopravením redaktora na konkrétní akci. Jinak řečeno, společnost zajistí vše – od dopravy, přes ubytování, až po stravování konkrétního redaktora. To samozřejmě finančně nezatíží redakci a všichni jsou spokojeni. Kolikrát se redaktor setká s luxusem a VIP jednáním.

Samozřejmě se jedná o účelové starání ze strany společnosti, která zve. Přece nechce mít nespokojené redaktory na své akci – mohlo by se to odrazit na článcích. Zároveň si ale za takovou investici něco žádá – velkou pozornost.

Ač nemám důkazy, tak se v kuloárech hovoří o dohodách, které stanovují, co dá společnost a co vše zajistí, přičemž redakce vydá minimálně stanovený počet článků. Tudíž se jedná o barterový obchod – taková zajímavá forma sponzorovaných článků, u kterých není ovlivněna objektivita.

Bohužel se musí počítat i osobnostmi redaktorů. Někteří si nedovolí, aby něco podobného ovlivnilo jejich objektivitu, ale jsme jen lidi. Tudíž si lze všimnout, že někteří jsou až příliš pozitivní a naklonění značce. Důvod je jednoduchý, chtějí si zajistit podobný luxus i na příští akci.

„Černá listina“

Nic takového jako „Černá listina“ neexistuje, aspoň doufám. Výrobci si samozřejmě vybírají, koho pozvou, případně komu zaplatí náklady. Velké redakce se nemusí bát o svůj komfort, ale menší jsou již účelněji vybírány.

Lze si všimnout, že patřičného VIP jednání se dostane relativně malé redakci, přičemž o něco větší má smůlu. Zde hrají roli i přátelské vztahy mezi samotnými členy obou stran, nějaká profesionalita jde stranou – kamarád má přece přednost, ne?

Případně jsou zvány takové redakce, co mírní své názory na méně populární kroky dané společnosti, nebo trochu mírní krize, které v průběhu času nastávají.

Pokud nejdete výrobci na ruku a nelezete mu do…, tak mnohdy máte smůlu.

Je to tak špatné?

Samozřejmě že není. Jen jsem nastínil trochu extrémnější praktiky. Najdou se i taková zastoupení firem, která jednají zcela profesionálně a nedělají markantní rozdíly mezi redakcemi. Bohužel je trh nevyrovnaný.

PS: Slyšel jsem i o takových konferencích a akcích, kde výrobci přímo zahrnují redaktory luxusním zbožím. Dokonce mi jeden profesionální redaktor nastínil, že byla objednána i dámská společnost, aby se měli dobře – o zbytku raději nechci ani zde hovořit.

SdílejShare on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn
nahoru